Lakovna - Korozní inženýr, povrchové úpravy, protikorozní ochrana

Poslední dobou se setkáváme snejrůznějšími požadavky na povrchovou ochranu především ocelových konstrukcí a technologických dílů. Bohužel ke škodě investorů bývají často tyto požadavky typu „ aby to vydrželo aspoň chvilku".

Vnásledujících větách bych chtěl zkusit promítnout dva nejběžnější požadavky na povrchovou ochranu ocelové příhradové konstrukce potrubního mostu. Pro jednoduchost uvažujme plochu natírané plochy 1000 m² a dostupnost bez pomocných prostředků jako jsou montážní plošiny, dopravy apod. Původní povrchová ochrana na bázi alkydových pryskyřic již neplní funkci svou ochrannou funkci a je poškozena navíce než 30% plochy.

Asi nejdůležitější součástí každého ochranného systému je předúprava podkladu. Nejrozšířenějším typem je ruční očištění na St2 nebo St3 dle ČSN ISO 8501-1, což je odpovídající pro povlaky vmálo exponovaných oblastech příměstských částech mimo průmyslové oblasti. Další možností je odstranění všech původních nátěrů včetně korozních zplodin a dalších nečistot abrazivním tryskáním na čistotu Sa 2,5 až Sa 3. Jednoduchým výpočtem dojdeme že při cenách lidské práce a současných režijních nákladech je otryskávání sice 3x nákladnější, avšak porovnaná kvalita srovnatelná není. Dalším příznivým faktorem pro srovnání je zviditelnění většiny mechanických vad vzniklých za dobu provozu např. poškozené svary, praskliny, různé typy hloubkových korozí a další. Při ručním čištění tyto vady zůstanou povětšinou uschovány a tudíž je nelze řešit ani předvídat jiná, těžší poškození.

Dostáváme se ktypům používaných nátěrových hmot. Vlevnějších systémech ( varianta I. ) na bázi alkydových pryskyřic se aplikují vněkolika vrstvách ( převážně dvou ) základní nátěry např. S2000, S2035 nebo podobné a taktéž vrchní krycí emaily např. S2013, S2014 atd. . Celková dosažená tloušťka suchého filmu je cca 160 µm ( 4 x 40 µm ) což vyplývá i ztechnické dokumentace nátěrových hmot. Výběr ztěchto typů nátěrových hmot je nepřeberný od českých či zahraničních výrobců které se liší jak dodávanou kvalitou tak i cenou.

Zdražších systémů ( varianta II. ) bych pro jednoduchost zvolil opět nejčastěji používané hmoty a to pro základní nátěry dvoukomponentní epoxidový nátěr vtloušťce suché vrstvy 80 µm a dvoukomponentní polyuretanový vrchní email 80 µm, celkem tedy rovněž 160 µm. U výběru těchto hmot platí totéž jako u předešlých.

Celkové tloušťky suchých nátěrových systémů jsou totožné, ceny u dražší varianty jsou o cca 76% vyšší a je použita nesrovnatelně lepší příprava. Životnost u varianty I. Je dle ČSN EN ISO 12944-1 je nízká ( 2- 5 let ) a u varianty II. by měla být životnost střední ( 5 - 15 let ).

Dle ČSN EN ISO 12944-5 jde u levnější varianty o nátěrový systém S3.03, u dražší S3.17, obě do prostředí vČeské republice s nejběžnější korozní agresivitou C3, tzn. pro obě varianty platí stejné korozní podmínky při vyhodnocování. Faktem zůstává že se vnaší republice vyskytují korozní agresivity až do stupně C5 - I, ale to se týká především chemických, papírenských a dalších provozů pracujících sagresivními látkami. Pro tyto jsou navrhovány organické povlaky vjiných dimenzích, ale tuto oblast nechme alespoň prozatím stranou.

V následující tabulce porovnáme investiční náklady na pořízení údržbového nátěrového systému tak jak jsme jej zmínili na začátku.

Tímto výčtem se zdá být vše příznivé pro variantu I. Pokračujme však dále svýpočty životností obou nátěrových systémů ( NS ). Abychom nedělali rozdíly mezi jednotlivými variantami, vezměme střední hodnotu životnosti obou systémů a vsaďme je do další tabulky :

Zjistíme že všechny investic vložené do levnějšího nátěrového systému se ve své podstatě nevyplácí pro ty investory kteří si jsou vědomi hodnoty svých technologií, i když třeba nevýznamných. Můžeme kolem nich chodit každý den ale jednoho dne zjistíme, že konstrukce je vnatolik špatném stavu že je potřeba ji nahradit novou ale pořizovací cena je rozhodně vyšší než provedení údržbového nátěru.

Ještě si dovolím jednu tabulku a to porovnání nákladů obou nátěrových systémů při životnosti 10 let, kde musíme levnější NS vynásobit koeficientem 2,85 abychom dostali skutečné porovnání pořizovací ceny za 1 rok a to pro celou OK 1000 m².

Myslím že toto je jednoznačně výmluvné který systém je vlastně levnější, pokud ovšem nemáte vúmyslu opustit vybudovanou technologii nebo infrastrukturu. Možná to vypadá jako reklamní tah ale rád Vás ubezpečím že toto jsou výsledky nejen zmých zkušeností ale mnoha mých kolegů. Pokud budete hledat odchylky, jistě je najdete vřádech desetinných čísel, ale mám pocit, že sohledem na poukázanou problematiku nejsou podstatné. Rovněž ceny nátěrových hmot jsou obecné, jistě nejdete levnější nebo i dražší výrobky. Kustavení stejných podmínek byly použity základní normy pro povrchové úpravy ČSN EN ISO 12944, ČSN ISO 8501.

Závěrem bych chtěl poděkovat za chvilku strávenou nad těmito řádky a popřát příjemný zbytek letošního roku.

Jaroslav Vála