
Plánování životnosti
protikorozní ochrany je bezesporu jedním z nejdůležitějším bodem při stanovování
životnosti technologického celku, infrastruktury či v řadě dalších případů, kdy
povrchová ochrana slouží jako obětovaná vrstva, která čas od času potřebuje údržbu ať již formou oprav
povrchových úprav či kompletní opravy odstraněním původních
povlaků a nahrazení povlakem zcela novým. V řadě případů se stává, že již při návrhu
protikorozní ochrany je chybně určeno prostředí nebo použitelnost nátěrových hmot či
anorganických povlaků. Taktéž obdobný problém může nastat při projektu rekonstrukcí povlaků. V obou případech je nezbytně nutné dodržení stanovených pravidel, pro zajištění maximální životaschopnosti ochranných povlaků. Při posuzování se mimo základních pravidel jako jsou typ atmosféry a doby ovlhčení berou do úvahy další skutečnosti rozhodující o místních podmínkách. Vše je prováděno v souladu s příslušnými normami, především
EN ISO 12944, část 2.